Historie

Již přes 40 let je nedílnou součástí Suchého Dolu osada Slavný a tak neuškodí, když se budeme dnes věnovat historii této nejmladší vesničky na Policku, která byla vždy se Suchým Dolem propojena komunikačně, částečně i příbuzensky a dnes i legislativně. V šestnáctém století dochází k zakládání nových vesnic na benediktinském panství. Opat Jan III. Chotovský (1553 – 1575) založil nejprve na Broumovsku ves Březovou a Janovičky. Na Policku potom v roce 1558 obec Lhotky (dnešní Hony) a Slavný. Psané výsady obdržel Slavný v roce 1561. Tato listina se nezachovala, ale můžeme usuzovat podle výsad obce Hony, že každý kolonista obdržel určitý pozemek, za který zaplatil podle výměry a bonity půdy od 8 do 20 kop míšeňských. Na tuto částku mohl zaplatit pouze zálohu a pak ji splácet v ročních lhůtách po jedné kopě grošů. Po zaplacení celé kupní částky platil ročně 4 groše míšeňské a 1 slepici dědičného platu a vykonával 2 dny ruční roboty na panském a byl povinen chodit nadhánět při panských honech. Počet prvních kolonistů není znám, byl jistě malý a pocházeli s největší pravděpodobností z vesnic na Policku a Machovsku, tedy z nejbližšího okolí. Svědčí o tom jména, která jsou zapsána v berní rule z roku 1653. Největší usedlost měl Jiřík Knytl 11 strychů, Bartoň (Bartoloměj) Jelinka 10 strychů, Pavel Šnejda, Jiřík Laník, Jan Veliš a Adam Werner po 9 strychách. Následovali chalupníci Andres Trylle (Ondřej Trojtl) a Jíra Knytl se 4 strychy a Jíra Franc a Jíra Vejrych se 3 strychy. Bezzemci byli Baltazar Franc, Lorenc Švejdler, Adam Rutte a Jan Vejrych. Tedy jména běžná i v sousedních vesnicích a některá běžná i dnes. Celkem podle této berní ruly měl Slavný 71 strychů orné půdy, 6 koňských potahů, 30 krav a 16 jalovic. To však bylo téměř 100 let po založení obce. V čase založení se převody usedlostí zapisovaly do register suchodolských a obec spravoval suchodolský rychtář. Nevíme však jak dlouho, protože první purkrechtní kniha obce Suchý Důl se nezachovala a druhá začíná rokem 1699, kdy už musel mít Slavný knihu svoji a tedy i svého rychtáře. Nejstarší dochovaná gruntovní kniha obce Slavný začíná až v roce 1742, takže zde vzniká pro badatele dost značné vakuum. Nejstarší slavenský rychtář, na kterého jsem náhodně narazil, se v roce 1718 jmenoval Jan Šál a byl polním zahradníkem na usedlosti, která při číslování domů dostala číslo popisné 1 ( dnes farma ing. Josefa Dostála). Jeho syn Jan Šál koupil ve Velké Ledhuji statek s dnešním čp.34 a jeho rod zde hospodařil až do roku 1927.

Po přeslici pak dodnes. Druhý syn Václav Šál (Schall) zůstal na otcovské živnosti, a protože nezanechal mužské potomky, jeho nejstarší dceru Annu si vzal v roce 1815 Karel Dostál sedlák z Bělého čp.30 a začal hospodařit na této usedlosti. Rod potomků legendárního „selského generála“ ze selského povstání v roce 1775 zde hospodaří dodnes. Jak tato obec přišla k svému jménu lze dost těžko vysvětlit. Většina vesnic dostala jméno podle potoka, který jí protéká nebo podle lokátora, který byl pověřený založením, ale zde není jedno ani druhé. Ještě méně světla nám vnese do problému její německý název Klein Labnei. Gross Labnei byl německý název obce Hlavňov, který se Slavným vůbec nesousedí. V berní rule z roku 1653 je použit název, který vyplývá z částečného překladu těchto jmen. Když přeložíme Gross Labnei jako Velká Hrubá (Velký Hlavňov) vychází nám Klein Labnei jako Malá Hlavní, což je sice nesmysl, ale zde bylo použito. Tudy, jak vidíme, cesta nevede. Život v této obci také nikdy slavný nebyl, spíše těžší než v jiných obcích, kde pole byla úrodnější a ne tak kamenitá. Slavná zde bývala procesí do Vambeřic a Varty, která katastrem obce procházela, ale že by od nich obec dostala své jméno je málo pravděpodobné. Pravděpodobnější by bylo, že Slavný byl založen jako čtvrtý v řadě vesnic založených jedním opatem, což byl slavný čin, ale je to zase jenom jeden z méně určitých výkladů. Jednoznačný výklad vzniku názvu této obce neexistuje, s tím se musíme smířit. Tady se otevírá pole lidovému vypravěčství, které kvetlo za dlouhých zimních večerů, kdy se ještě svítilo loučemi, v kamnech praskal oheň a ženské si při draní peří vyprávěly historky o různých loupežnících a mordýřích nebo strašidlech a hezky se bály. Kdyby zde žila moudrá spisovatelka a vypravěčka Marie Kubátová, jistě by už dávno vymyslela pověst o slavném duchu hor, který žije v Zaječí nebo Třešňové rokli a pomáhá všem dobrým lidem v této obci lépe snášet životní trampoty a oni z vděčnosti po něm pojmenovali svoji vísku. Z nejstarší historie obce není známo téměř nic. Obyvatelstvo zcela jistě utrpělo velkou škodu v průběhu třicetileté války, ale konkrétní údaje se nezachovaly. Obraz obce začíná vystupovat po roce 1641, kdy byly založeny křestní a oddací matriky a pak z údajů berní ruly v roce 1653. Z těchto zdrojů poznáváme jména nejstarších rodových jmen, z nichž některá zde byla ještě nedávno (Volavka, Trojtl, Hruška, Klimeš). V povstání poddaných na Broumovsku v roce 1680 se angažoval Martin Knytl, který figuroval mezi potrestanými. Pravděpodobně to byl syn Jiříka Knytla z berní ruly 1653, který měl největší výměru polí a tedy musel vlastnit živnost, která má dnes čp.1. Další rebel, jehož jméno se nám zachovalo z této obce, je jakýsi sedlák Tilk, který v roce 1778  odjel do Vídně, kde měl prý 3x slyšení u císaře Josefa II., ale ten jej v souladu s tehdejším právem odkázal na opata Štěpána Rautenstraucha, který sídlil v té době u císařského dvora. Opat Štěpán mu však slyšení neposkytl, a tak se Tilk vrátil zpátky domů s průvodním listem k provizorovi kláštera, aby mu nebylo ubližováno. On však po návratu podněcoval sedláky, ukazoval jim knížku koupenou ve Vídni, kde byl popsán způsob zřízení vesnic právem zákupným, který by si mohli na vrchnosti také vymoci. Císař prý jim je přátelsky nakloněn a prý ho ubezpečoval, že jim pomůže. Provizor si po nějaké době zavolal Tilka do kláštera v Broumově a přísně ho napomenul. Tilk, obávaje se o svoji bezpečnost, odešel do Wünschelburku (Radków), kde měl přátele, kteří ho chránili. Odtud však nedal pokoj a sliboval veliteli kladské pevnosti, že až přijdou Prusové, že se k nim Poličtí a Broumovští přidají. Na Broumovsku zase sliboval sedlákům, že jim pomohou Prusové a tak se stalo, že skupina sedláků vedená sedlákem Rosenbergem vtrhla do vrchnostenské kanceláře v Broumově a žádali svobody, o kterých byli Tilkem poučeni. Rázným vystoupením provizora se však nechali zastrašit a Rosenberg byl odvezen v poutech do Hradce Králové. Pak ještě byl uvězněn sedlák Berka z Ledhuje, který dělal Tilkovi pomocníka, a tím celé vzbouření skončilo. Po Tilkovi se slehla zem a na Slavný se už nevrátil. Osada Slavný byla přiškolena k Suchému Dolu už od roku 1788. Nejprve se vyučovalo po chalupách a pak v obecní chalupě v Suchém Dole čp.58. Ta však byla velice malá, navíc sloužila ještě za arest a její vybavení bylo více než skromné. Proto byla postavena v roce 1821 nová školní budova na zahradě statku Jiříka Justa čp.30 v místech, kde stojí dnešní škola. Prvním známým učitelem v Suchém Dole byl Jan Mareš, který byl kantorem v letech 1803 až 1808, pak byl tkalcem a podruhem, když do Suchodola přišel učitel Jan Mikeš narozený 14. ledna 1779 v Bezděkově. V Suchém Dole vyučoval od roku 1808 do 1852 a byl i obecním písařem. Zde se i oženil s Ludmilou, dcerou Jiříka Kopeckého, chalupníka v Suchém Dole čp.72, který byl synem France Kopeckého, sedláka v Suchém Dole čp.48. Po něm nastoupil Josef Rint narozený 6. ledna 1821 v Mezleči, který sem přišel z Hlavňova. Umírá v roce 1876. V roce 1873 byla suchodolská škola prohlášena za dvoutřídní. Vyučování, vzhledem k nedostatku místností probíhalo i v sousedních chalupách čp.66 a 113, a tak bylo rozhodnuto o stavbě nové školy. Nová školní budova byla za veliké účasti tehdejších celebrit slavnostně vysvěcena 12. října 1879. To však už byl řídícím Jan Stahl, který nastoupil do suchodolské školy v roce 1874. V roce 1876 byla otevřena exponovaná škola ve statku p. Wintra čp.1, a tím tedy nabývá obec Slavný svoji školu a přestává býti osadou přiškolenou k Suchodolu. Jelikož se nepřihlásil učitel, přijat byl Adolf Schejbal, telegrafista na odpočinku, syn Josefa Schejbala, učitele ve Žďáře, za prozatímního výpomocného učitele. V přehledu o učitelstvu v Slavném je tužkou dopsán ještě Kubr z Kněževsi, ale bez jakéhokoliv dalšího údaje a doby, kdy zde vyučoval a nikde jinde o něm není ani zmínky, takže nevíme jestli zde jen zaskakoval za Schejbala a jak dlouho. Psáno písmem neznámým, nepsal to ani jeden učitel, který psal kroniky, a tak se lze domnívat, že ho tam dopsal některý jeho žák, který tento přehled četl a pamatuje se na něj. Dne 1.IX.1882 nastoupil službu na exposituře Josef Klička, bývalý mladší učitel z Pěkova. Po třetím roce jmenován byl správcem školy v Trubijově (Trubějově), nastoupil na jeho místo Josef Pichrt z pražského ústavu. Ten působil na Slavném pouze jeden rok a přišel za prozatímního učitele do zdejší obce Roman Bek výpomocný podučitel z Bělého, rodák z Hrádku u Nového Města. Dne 31. ledna 1887 odešel učitel Roman Bek do Domažlic do potravního kursu a vyučování v Slavném obstarával učitelský sbor suchodolský, až dne 26.II.1887 nastoupil službu Josef Mervart, prozatímní podučitel z Červeného Hrádku. Rodákem byl ze Svinišťan u České Skalice (*1853). Po 11-tiletém působení zproštěn byl služby na zdejší škole a přesídlil, provázen občany slavenskými, do Police na školu měšťanskou. Josef Mervart byl narozen 28. února 1853 ve Svinišťanech. Do obecné školy chodil v Třebešově. V letech 1867-70 navštěvoval IV. třídu hlavní školy a I.-III. reálku v Náchodě. V letech 1870-72 byl praktikantem horního úřadu v Malých Svatoňovicích. V letech 1873-75 navštěvoval c.k. hornickou školu v Příbrami. V letech 1875-78 sloužil u c.k. vojska jako poddůstojník. Roku 1878 byl výpomocným podučitelem v Německé Rybné a od 1. října 1878 do 30. dubna 1880 výpomocným podučitelem v Lišnici. Od 1 května 1880 do 1.října 1881 výpomocným podučitelem v Pěkově. Od 1. října 1881 do 16. září 1882 (?). Roku 1883 připravoval se soukromě ke zkoušce dospělosti a nabyl vysvědčení dospělosti na ústavu učitelském v Kutné Hoře 5. srpna 1883. Zatímním podučitelem v Novém Hrádku od 1. září 1883. Vysvědčení způsobilosti nabyl v Kutné Hoře 5.května 1886. Definitivním podučitelem v Suchodole od 1. března 1887 do

5. července 1895. Vysvědčení způsobilosti pro školy měšťanské nabyl v Praze 17. května 1893. Učitelem na obecné škole v Suchodole od 5. července 1895. Při tom stále vyučoval na expozituře v Slavném. Dne 28 .čevence 1898 vypukl v jeho rodině tyfus a vyučování bylo zastaveno. Dne 31. srpna 1898 byl zproštěn služby při zdejší škole a přesídlil, provázen slavenskými občany do Police na měšťanskou školu. V letech 1898-99 působil na Slavném Rudolf Hájek, narozený 5. července 1879 v Přepychách. Vyučování však musel zanechat pro těžkou plicní chorobu a brzy nato zemřel. Po něm působil 1 rok Karel Mlynařík, narozený 14. dubna 1878 ve Švihově u Klatov. V letech 1900-01 vyučoval na zdejší škole Jan Vaníček, narozený 25. června 1880 ve Slatině. Vyučoval potom v Hlavňově, v Suchodole a v Pěkově. Podmínky ve staré škole na Slavném byly jistě neúnosné, byla to malá dřevěná chaloupka s doškovou střechou a maličkými okénky. Ve školním roce 1888/89 bylo zapsáno 47 dětí a později se stavy žáků pohybovaly stále kolem 30 dětí. Bylo tedy rozhodnuto o stavbě nové školy podle plánů stavitele Františka Erbera z Police nad Metují. Bourání staré školy začalo 4. dubna 1901 a 8. září 1901 byla nová budova postavená na místě staré vysvěcena. Po čas stavby se vyučovalo v tančírně hostince Františka Fulky v čp.33. Od tohoto školního roku se stává škola na

Slavném samostatnou jednotřídkou. Učitelkou ženských ručních prací ustanovena Lidmila  Kollerová z Police nad Metují. K výuce vaření dlouhá léta ochotně poskytoval kuchyni sedlák Benedikt Reimann z čp.2. Dne 7. října 1901 byl prvním správcem ustanoven na zdejší školu Josef Matěna, narozený 3. prosince 1870 ve Zblově u České Skalice. Působil 11 let v Hlavňově. Na zdejší škole působil plných 20 let a tato doba byla vyplněna samou upřímnou a svědomitou prací pro blaho zdejší obce. Byl tvůrcem osamostatnění obce Slavného, jeho zásluhou je též založen hasičský sbor. Veškerou práci vynakládal k uskutečnění stavby silnice z Police přes Slavný do Martínkovic, ale krátká doba mu v tom zabránila, jelikož byl přeložen za řídícího učitele v Černčicích. Dne 20. července 1916 musel narukovat do domobranecké školy pro záložní důstojníky v Jablonci n/Nisou a zástupcem správce školy jmenován Antonín Skřivan. Na zdejší škole působil od 2 .října do 1. listopadu 1916. Docházel z Police, protože zde neměl zajištěno bydlení. Nástupcem jeho se stal Bohumil Kašpar z Bělého, který zde působil do 1. listopadu 1918 a pak se vrátil zpátky do Bělého. Z vojny se vrátil Josef Matěna (zběhl koncem října 1918 ze zajateckého tábora v Broumově, kde vykonával strážní službu) a pokračuje zde do roku 1921.

Dosavadní učitelka ručních prací Lidmila Kollerová dostala dovolenou a její substitutkou byla jmenována Františka Motzová, choť řídícího učitele Jaroslava Motze v Suchodole, která vyučovala až do 15. února 1922. Jelikož zemská školní rada její ustanovení neschválila do konce

dovolené pí. Kollerové, ale pouze do pololetí, jmenoval okresní školní výbor v Broumově dne 25. února 1922 Miladu Jiráskovou, učitelku ženských prací ve Vysoké Srbské substitutkou za pí. Kollerovou.

Milada Jirásková však nemohla pro vzdálenost a neschůdnost cesty, zdejší školu navštěvovat (byla zde pouze 2x), a tím byly žákyně od 1. března do 24. května 1922 bez vyučování a pak se opět ujala vyučování Františka Motzová. Dne 1. září 1921 nastupuje na zdejší školu jako zatímní správce Josef Kohl, definitivní učitel v Bezděkově, narozený 16. března 1888 v Suchém Dole čp. 35 jako prvorozený syn Josefa Kohla polního zahradníka v Suchém Dole čp. 35 a Anny, dcery Augustina Grosspitze truhláře v Polici čp. 224 a jeho manželky Johany dcery Leandra Böhma, truhláře v Polici čp .64. V souladu s tehdejším trendem byl zapřisáhlým nepřítelem všeho římskokatolického a nekriticky vyzdvihoval husitství. Po pěti letech byl jmenován řídícím učitelem na Petrovicích a odchází ze Slavného. Dekretem z 27. srpna 1926 byl ustanoven správcem školy Václav Samek, řídící učitel ve Vysoké Srbské. Narodil se 22. července 1902 v Malém Poříčí. Studoval reálné gymnasium v Náchodě. Studium dokončil v roce 1921 zkouškou dospělosti a nastoupil jako výpomocný učitel v Bezděkově. Po vykonání zkoušky učitelské dospělosti a učitelské způsobilosti v Jičíně, byl jmenován zastupujícím učitelem a později řídícím učitelem ve Vysoké Srbské. Okresní školní výbor v Broumově jmenoval dne 30. srpna 1926 slečnu Marii Pejskarovou zatímní učitelkou ručních prací a domácích nauk na zdejší škole. Vyučováním římskokatolického náboženství pověřen kaplan P. Děpold Birke OSB.

Dekretem zemské školní rady v Praze z 8. února 1927 byl ustanoven definitivním učitelem a správcem školy Alois Kovář, zastupující řídící učitel v Nízké Srbské. Narodil se 12. ledna 1902 ve Víchové n/Jizerou u Jilemnice. Do obecné školy chodil v Křižlicích a později ve Víchové. Vzdělával se v letech 1914-15 a 1921-22 na státním reálném gymnasiu v Jilemnici, kde 23. června 1922 maturoval. Ve školním roce 1922-23 navštěvoval abiturientský kurs při státním českém ústavu učitelském v Praze II. Na témže ústavu se podrobil dne 11. června 1923 zkoušce učitelské dospělosti a v listopadu 1925 zkoušce učitelské způsobilosti. Po vykonaných studiích byl ustanoven 1. září 1923 zastupujícím učitelem a od 1. března 1925 zastupujícím řídícím učitelem v Petrovicích, kde působil 3 roky. Ve školním roce 1926-27 byl ustanoven zastupujícím řídícím učitelem v Nízké Srbské. Po čtyřleté službě byl ustanoven správcem zdejší školy. Na žádost obecního zastupitelstva přijal funkci obecního tajemníka a kronikáře. Ženským pracem vyučovala industriální učitelka z Police Marie Peiskarová a katolickému náboženství kaplan P. Děpold Birke OSB. V roce 1937-38 zde vyučoval legendární František Šeda, který zde založil rodinu a pak odchází vyučovat do Police nad Metují. Od roku 1938 do 10. června 1942 tady působí Ferdinand Wurzel, narozený 21. října 1915 ve Velkém Poříčí u Hronova. Pak byla zdejší škola pro malý počet dětí uzavřena a žáci musí docházet do Suchého Dolu a starší do Police nad Metují.

Správci školy na Slavném.

Historie tohoto překrásného koutu země české je podstatně bohatší než bylo možno vypsat na několika předcházejících řádcích, a tak zájemce odkazuji na brožurku Suchý Důl – Slavný, kterou vydal Obecní úřad Suchého Dolu k 750. výročí založení obce. Je bohatě ilustrována a zájemci poskytne ucelený obraz historie celé vesnice od založení až po současnost, dějiny jednotlivých

spolků a nejdůležitějších památek v obou obcích. Tato nejobsáhlejší publikace, která kdy byla o této obci vydána, je k dostání v knihkupectví Kohlových v Polici nad Metují a v Teplicích nad Metují.

Čtenář se dozví, že v této obci, jako jedné z mála, se podařilo zastavit dlouholetý pokles počtu obyvatel a nyní jejich počet opět narůstá. Je to zásluha nejen obyvatel samých, ale především promyšlené komunální politiky mladého a agilního obecního zastupitelstva, které neponechává nic náhodě a prostě se stará. Přejme jim, aby je tento mladický elán ještě dlouho neopouštěl, a aby všechna jejich rozhodnutí sloužila pouze k rozkvětu této krásné obce.

(Jiří Kohl st.)